Pochází asi z roku 1175. Z tohoto románského chrámu se dochovaly základy, část zdiva lodi a dvojitá okénka ve věži, dělená sloupkem. Presbytář (kněžiště) asi polokruhovitého půdorysu bylo zbořeno ve 14. století a v husitských dobách kostel vypálen. Před rokem 1653 byl obnoven a v letech 1712-13 byl postaven prostrannější presbytář se třemi apsidami, který se zachoval dodnes. Zároveň byl kostel rozšířen o sakristii a předsíň. Kněžiště má gotickou žebrovou klenbu se svorníkem, na němž je vytesán znak pánů z Talmberka. Žebra spočívají na konsolách, které mají podobu lidských hlav a zvířecích postav.
Hlavní oltář a kazatelna je zdařilá renesanční řezbářská práce z roku 1668. Na hlavním oltáři uprostřed stojí socha Panny Marie s pozdviženýma rukama a tváří obrácenou vzhůru, po stranách andělé, kteří vzdávají P. Marii úctu, a sochy sv. Václava a sv. Ludmily. V horní části oltáře vidíme Nejsvětější Trojici. Kazatelna je lemována vyobrazeními čtyř evangelistů. Kůr byl zřízen v r. 1896 a téhož roku postaveny varhany firmou Mölzer z Kutné Hory.
Zvony se zachovaly do 1. světové války. Jeden pocházel asi z 15. století a byl na něm latinský nápis: „Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná tys mezi ženami.“ Druhý byl zhotoven r. 1479 a r. 1807 přelit; nesl nápis: „Léta Páně 1479 byl tento zvon ulit a roku 1807 přelit ke cti a chvále Pánu Bohu a Matce Boží do Oužic. Anna Kühner, 1807.“